5. díl Viktor

12. září 2018 v 19:52 |  Přátelé, s.r.o. II.

Každý zločin má být po zásluze potrestán. Co když, ale nemá policie dost důkazů, aby našla pachatele a příslušné správní orgány se postaraly o jeho trest? Co je pravdy na tom, že bez těla není zločin? A je vůbec možné skrýt před svým okolím tak hrůzné tajemství?

Viktora Baumana znáte už z předchozího vyprávění. Pro ty, kdo jsou zapomětlivější připomenu, že Viktor je Alexův obchodní partner z Berlína. Dost často se u nás objevuje bez předchozího ohlášení a jeho návštěvy většinou nekončí dobře. Kdybychom jen tušily, jaké následky bude mít jeho poslední návštěva.

Ten večer jsme se rozhodli, že si všichni uděláme hezký večer a vyrazili jsme ven do jedné luxusní restaurace na večeři. V průběhu večera přišla Alexovi SMS zpráva. Do té doby, jinak zábavný a pozorný společník zblednul, vstal od stolu, omluvil se a odešel, aniž by nám řekl, kam. Protože jsme o něj měli strach, zaplatili jsme a vyrazili ho hledat. Možná, kdybychom jeli hned domů, nestalo by se to, co se stalo. Bohužel nás nenapadlo, že by si Alex mohl s někým sjednat schůzku doma a hledali ho po celém městě.

To, co jsme viděli, když jsme přijeli domů, jen tak z paměti nevymažeme.
Na zemi v předsíni ležel muž v kaluži krve a nad ním stál Alex se zakrváceným kuchyňským nožem v ruce. Tím mrtvým byl Viktor. Střídavě jsme se dívali na sebe a na Viktora. Alex se nám se slzami v očích snažil vysvětlit, co se vlastně stalo.
Ti dva se krátce předtím, než jsme přijeli, pohádali. Viktor přijel z Berlína, aby z Alexe dostal polovinu peněz z jejich posledního obchodu. Problém byl v tom, že to byl černý obchod a stejně tak zinkasované peníze nebyly čisté. Když mu Alex odmítnul dát jeho podíl, rozhodnul se Viktor jít na policii a všechno přiznat, on totiž neměl co ztratit. V tu chvíli si Alex uvědomil, že by Viktor nedostal do problémů jen jeho, ale také jeho bývalou přítelkyni Eriku a jejich dceru Vivien, které měli na onom obchodu také jistý podíl. V afektu popadl nůž, který ležel na kuchyňské lince, v předsíni ještě stihnul Viktora zastavit a několikrát ho bodnul do břicha.

Richarda v tu chvíli napadla jen jedna věc. Viktor nemá nikoho, kdo by ho postrádal, takže odvezeme tělo do Černého lesa a tam ho zakopeme. Tohle tajemství zůstane navždy jen mezi námi. Bude těžké s tím žít, ale když budeme držet spolu, zvládneme to. A přesně to jsme také udělali.

První dny byly samozřejmě nejtěžší. Museli jsme dávat pozor hlavně na Alexe, který měl z nás čtyř největší výčitky a každou chvíli se chtěl jít udat na polici. A samozřejmě pro nás pro všechny bylo nejtěžší chovat se normálně před Adamem.

I když jsme všichni věděli, že jako dřív, už to nikdy nebude, zhruba po půl roce, když se nic nedělo, jsme se oklepali a vrátili k celkem normálnímu životu.
Proto mě velmi překvapil Adam, který jednou večer přišel domů s tím, že měl příšerný den. Když jsem se z něj pokoušela dostat podrobnosti, prozradil mi, že v Černém Lese našli dělníci během likvidace škod po vichřici mrtvolu, která je podle patologa stará asi tak půl roku.

A naše noční můra začala znovu ožívat.


Konec druhé série.

 

4. díl Adam (Pan Božský číslo 2)

12. září 2018 v 19:50 |  Přátelé, s.r.o. II.

Říká se, že pravá láska je napořád.

Přesně tak to vypadalo ještě minulý rok v létě, když jsem konečně potkala svého Pana Božského, nebo jsem si to alespoň myslela. Možná si na tu story ještě pamatujete.

Tak, jako s létem skončí teplé dny a začne se ochlazovat, stejné to bylo i s naším vztahem. Naprosto přesně si pamatuju ten den, kdy k nám do divadla přišla policie se zatykačem na Pana Božského. Později se ukázalo, že peníze, které jsme dostávaly na chod divadla od státu, si ulíval na tajný účet v zahraničí. A tohle byla poslední kapka mé trpělivosti a i přesto, že mě Pan Božský ujišťoval, že s tím nemá nic společného, důkazy hovořily jasně proti němu. A výrok soudu? Odnětí svobody na 4 roky nepodmíněně.

Jelikož tohle nebyl jeho první prohřešek, kterého se za dobu trvání našeho vztahu dopustil, rozhodla jsem se vztah ukončit, zavřela jsem jinak krachující divadlo a rozhodla se definitivně skončit s chlapama.
Jak už to ale bývá, cesty osudu jsou spletité a když se pro něco rozhodnete, většinou to dopadne opačně, než jste si naplánovali.

Takže ani mé rozhodnutí definitivně skončit s chlapama úplně nevyšlo a osud mi cestu zkřížil Panem Božským číslo 2 (policista z oddělení vražd, Adam).

Naše první setkání ale neproběhlo úplně hladce. Nebudu to zdržovat zbytečnostmi, prostě jsem mu trochu ťukla auto. Ale on, jako gentleman se zachoval naprosto ukázkově. Vyměnili jsme si čísla pojistek, telefonní čísla a za čtrnáct dní jsme šli na první rande, které oproti prvnímu setkání skončilo na výbornou. Po pár dalších skvělých schůzkách, které na sebe nenechaly dlouho čekat, následovalo představení Adama přátelům a náš vztah mohl být prohlášen za oficiální. Jasně, že nám to všichni přáli, jen na Alexovi bylo znát, že trochu žárlí.

Já to ale nevnímala, protože s Adamem mi bylo vážně dobře.

Nikdy by mě proto nenapadlo, že před tak skvělým člověk budu muset skrývat hrůzné tajemství.

3. díl Vivien

12. září 2018 v 19:48 |  Přátelé, s.r.o. II.

Neděje se jen návrat ztracených synů, ale i návrat ztracených dcer. A právě jednu takovou, už skoro dospělou, nám osud připlet do cesty.

Deštivé sobotní odpoledne přímo lákalo ke strávení v posteli s romantickým filmem. Nesměli bychom to být my, kterým se bohužel klidné chvíle vyhýbají.

Hned v prvních minutách filmu se do mého pokoje přiřítila Janička, celá bílá jako smrt, s tím, abych hádala, kdo přišel na návštěvu. Myslela jsem si, že přijel Petr, jehož příjezdy se nikdy neobejdou bez vtípků. Jenže to nebyl Petr. V obýváků seděla opálená, mladičká bruneta. Když jsem se Janičky potichu zeptala, kdo to je, odpověděla mi, že Vivien, Alexova dcera. Zůstala jsem stát jako opařená, Alex nikdy nemluvil o tom, že má dceru. Teď už se nedivím, že Janička vypadala jako by byla pět minut po smrti. Ať už to byla pravda nebo ne, snažili jsme se k té dívce chovat hezky a každou chvíli jsme uháněli Alexe i Richarda, ať se co nejdřív vrátí domů z města, protože máme návštěvu, u které by měl být hlavně Alex.

Když se ti dva konečně vrátili, nestačili jsme se divit, kolik informací jsme se od té dívky dozvěděli. Především se prokázalo, že Vivien je skutečně Alexova a Eričina dcera. Na to, jak byl jejich vztah nezvykle dlouhý, skončil stejně, jako ty ostatní, hádkou a rozbitým nádobím. Bohužel pro Alexe byl tohle první vztah, ze kterého vzešel potomek.

Mimo jiné se nám Vivien přiznala, že nemá kde bydlet, protože se před cestou sem pohádala s matkou, která jí samozřejmě o jejím otci napovídala jen to nejhorší. A zkuste zastavit tvrdohlavou holku, která chce znát pravdu za každou cenu.

Tak jsme jí ubytovali u nás s tím, že se alespoň lépe pozná se svým otcem a Alex pro změnu lépe pozná svojí dceru, o které do dnešního dne neměl ani ponětí. A protože ani Erika není úplně bez citu, netrvalo dlouho a osobně se přijela své dceři omluvit s tím, že o ní měla strach a nechce, aby jí vlastní dcera nenáviděla, jenom proto, že sama se stále nepřenesla přes rozchod s Alexem. Ještě ten den si to všichni tři vyříkali.

A my byli rádi, že alespoň jeden příběh skončil šťastně.
 


2. díl Martin

12. září 2018 v 19:46 |  Přátelé, s.r.o. II.

Možná jste si všimli, že naší rodinu-nerodinu spojuje jedna věc - OSLAVY. Koneckonců jste se o tom, mimo jiné mohli přesvědčit v povídce "Princezny ze Schönbrunnu," kde jsme v jeden den oslavili svatbu Janičky s Richardem a zároveň moje narozeniny. Ano, oslavy máme opravdu rádi, protože se vždy sejdeme s těmi, na kterých nám záleží.

Na oslavu, která nás čekala tentokrát, jsme se ale moc netěšili.

O našem rodinném příteli Petrovi (bratranec Richarda), jsem se zmiňovala jen okrajově na začátku mého vyprávění. Proto jen připomenu, že Petr je interní lékař, pracující a žijící na Slovensku a jeho cílovou skupinou jsou muži. Na to, že je Petr, co se týče svých budoucích partnerů velmi vybíravý, jsme si už zvykli a nikdy jsme neměli problém přijmout jeho momentálního přítele. Ten, kterého nám přivedl představit tentokrát byl slovenský herec, Martin K. Jeho obličej mi byl povědomý, ale rozhodně ne proto, že to byl herec. Pak jsem si vzpomněla na jeden novinový článek. Trefa. Onen Martin K. excelovat v jedné drogové kauze z 90. let minulého století, která ovšem byla smetena soudem ze stolu jen proto, aby neublížila tehdy vysoce postaveným osobám. A jak jsem správně usoudila, Petr o jeho temné minulosti neměl nejmenší ponětí.

Moje nenávist vůči němu vystoupila na samí vrchol ve chvíli, kdy nám Petr oznámil, že za měsíc vstoupí do registrovaného partnerství, jehož oslava se bude konat na zámku v Schönbrunnu, kam jsme všichni srdečně zváni. Zároveň Petr požádal Richarda, zda by mu šel za svědka a Martin se pokusil zlanařit Alexe, který by mu po pár panácích snesl i modré z nebe. Charisma mu prostě nechybělo. Bohužel má odtažitost od Martina nebyla během návštěvy k nepřehlédnutí, proto jsem musela jít s pravdou ven, hned, jak ti dva odjeli. Všichni čtyři jsme si slíbili, že se o tomhle faktu Petr nesmí dozvědět, neboť by mu to zlomilo srdce. Nešlo si nevšimnout jejich vzájemné zamilovanosti.

Měsíc utekl jak voda. Stáli jsme v sále Schönbrunnského zámku, kde úředník pronášel slavností řeč ke svatebčanům a já se pořád nedokázala srovnat s tím, že Martin bude od teď součást rodiny.

Kdybych jen věděla, že se pro nás stane do budoucna tak důležitým, chovala bych se k němu jinak.

1. díl Matyáš

17. dubna 2018 v 18:00 |  Přátelé, s.r.o. II.

Naše osudy pokračují přesně tam, kde naposled skončily a to v porodnici, kde jsme se radovali z příchodu Matyáše, tedy syna Janičky a otce stále neznámého (jen připomenu, že ve hře je Richard i Alex). A mě čekal těžký úkol.

Pomalu jsem otvírala obálku, ve které byl výsledek objasňující otcovství. Nebyla jsem si jistá, jestli chce Janička za každou cenu znát pravdu. Ale my dvě jsme před sebou nikdy neměly tajemství, tak jsem se zhluboka nadechla, jenže ve chvíli, kdy jsem chtěla přečíst jméno, mě Janička zastavila s tím, že to přeci jen nechce vědět. Prý si je naprosto jistá, že otcem je Richard.

Takže teď jsem byla jediná, která znala pravdu, ale nikdo o ní nestál. Nicméně jsem respektovala přání kamarádky, ale pro jistotu jsem si dokument schovala pro případ, že by přeci jen někdy v budoucnu chtěla pohlédnout pravdě do očí.

A jak jsem správně předvídala, okamžik pravdy na sebe nenechal dlouho čekat.

To, jak si byla Janička v porodnici jistá, že otcem je Richard, se od chvíle, kdy si malého přivezli domů změnila v pochybnosti. Z Richardových očí tryskalo tolik štěstí, ale u Janičky jsem viděla, že své štěstí jen hraje. Proto když jsme jedno odpoledne zůstaly sami doma, rozhodla se podívat, byť kruté pravdě, do očí.

Seděly jsme v kuchyni a uprostřed stolu ležel papír, který skrýval jméno skutečného otce, malého Matyáše. Pomalu začala pročítat dokument na jehož konci bylo to jméno. Když dokument dočetla, vstala od stolu a odešla do svého pokoje. Po pár minutách jsem šla za ní, stála nad postýlkou svého syna a dívala se jak klidně spí.

Musela jsem přísahat, že o tom výsledku nikdy nikomu neřeknu. Ať se bude dít cokoliv. Pro Matyáše to bude Richard, kdo ho bude vychovávat a milovat jako svého.

Ještě to odpoledne jsme dokument zničily.


Tímhle tajemstvím jsem však spustily nebezpečnou lavinu těch dalších.

Vánoce Offline - Malá vánoční záhada

5. prosince 2017 v 18:47 |  Různé povídky

Vánoce nejsou jen časem zázraků a splněných přání, ale točí se kolem nich i spousta záhad. Na tu, která se stala panu Neumanovi, se jen tak nezapomene. Obzvlášť, píše-li se rok 1961 a o moderních technologiích si můžeme nechat jen zdát.
Všechno to začalo v noci z 23. na 24. prosince, kdy se panu Neumanovi zdál velmi podivný sen.

Když se pak ráno 24. prosince celý zpocený probudil, venku už svítalo. On ale ležel v posteli, jako by byl z kamene a nedokázal vstát.
"Vstávej Karle, snídaně je hotová," zavolala na manžela paní Neumanová z kuchyně, což ho přinutilo vstát.
"Co je dneska za den?" zeptal se nejistě, usedajíc ke stolu.
"Přeci 24. prosinec," odpověděla s podivem paní Neumanová a skoro přelila čaj. Až tak moc ji manžel zaskočil.
"Víš, měl jsem divný sen," začal pan Neuman, "že k nám přišel na návštěvu soused Petřík, popíjeli jsme vodku, povídali si o prvním letu na měsíc, pak jsme si sedli ke stromku a obdivovali tu dřevěnou raketu našeho syna, která z ničeho nic vzlétla a udělala nám díru do stropu," ukončil své vyprávění a v očích měl stejnou hrůzu, jako při probuzení.
"Byl to jen sen drahý, Petřík přeci včera odjel se svou ženou na hory a je tedy nemožné, aby nás potěšil svou návštěvou," utěšovala ho paní Neumanová.

"Tati, proč máme ve stropě díru?" zahlaholil dospívající syn manželů Neumanových z obýváku.
Pana Neumana oblil studený pot a rychle se tam běžel podívat. Zůstal stát jako opařený, když uviděl stejnou díru, jako ve snu. Jenže tentokrát se mu to nezdálo. A dokonce ani raketa nebyla na svém místě.

Celá záhada se nakonec brzy vysvětlila. Tu noc se městem prohnala sněhová bouře, která po sobě zanechala nemalé škody.
A co se rakety týče, opravdu nevzlétla. Paní Neumanová ji uklidila do sklepa, protože hyzdila její vánoční výzdobu.

I přesto všechno oslavili Neumanovi Šťastné a Veselé.

5.díl Jeho nebo jeho?

13. října 2017 v 18:05 |  Přátelé, s.r.o.

Říká se, že děti jsou zázrak. Kdo je má, ten by o tom klidně mohl napsat román. Kdo je nemá, neví, o jaké štěstí v životě přichází. A pak jsou tu ti, kteří se o dítě teprve pokouší a ti, kteří ho už dokonce očekávají. Také se říká, že matka je vždy jistá, ovšem u otce to zas tak jisté není. Tahle moudra bych si klidně mohla odpustit, kdyby se nám vyhnul problém kolem zatím nenarozeného dítěte, které čekala Janička s ...................... otcem zatím neznámým.

Ale vraťme se ke dni, kdy jsme se tuhle (ne)šťastnou událost dozvěděli.

Jako každé ráno jsme všichni, včetně našich partnerů, seděli u snídaně a vedli nenucenou konverzaci. Z ničeho nic se Janičce udělalo zle a zkolabovala. Hned jsme volali sanitku a nepřáli si nic jiného, než aby byla v pořádku. A právě v nemocnici to všechno začalo. Po několika hodinách strávených na nemocničním kafi, byla Janička propuštěna s tím, že musí hodně odpočívat. Víc nám doktor neřekl, později jsem zjistila proč. Lékaři z vyšetření krve zjistili, že je Janička těhotná. Ta jim ale zakázala o tom mluvit. Lékařské tajemství je lékařské tajemství, i když se jedná o takovouhle krásnou diagnózu.
Janička neumí a nikdy neuměla lhát, takže to, že něco není v pořádku, jsem na ní poznala hned, jak vyšla z ordinace.

Když pak všichni odešli za svými povinnostmi a my zůstaly sami doma, se slzami v očích se mi přiznala, že je těhotná. Tohle nebyly slzy štěstí, ty u ní vypadají jinak, tohle byly slzy bolesti. Když jsem se jí snažila uklidnit řečmi, jaké štěstí jí s Richardem potkalo, vyhrkla ze sebe, že neví, kdo je otcem toho dítěte. Prý to může být Richard nebo taky Alex. Navíc se mi ještě přiznala, že přemýšlí o potratu. A já jí pro změnu slíbila, že se pokusím přijít na nějaké řešení a zatím nikomu nic neřeknu.

Těch pár dní bylo utrpení. Janičky odmítavé chování nejvíc ubližovalo Richardovi, který to nechápal. Až jednou v noci jsem dostala nápad.
Janička řekne Richardovi, že spolu čekají dítě. Po jeho narození necháme tajně udělat testy otcovství a bez ohledu na výsledek, který bude stejně jen pouhou informací, bude otcem Richard, ať se děje cokoliv.

O šest měsíců později přišel na svět Matyáš. Všichni jsme z toho malého človíčka byli unešení. I přes tu euforii, tu stále visela jedna otázka. Jak jsme se na začátku dohodli, nechali jsme tajně udělat testy otcovství. Janička držela v ruce obálku, kterou se neodvažovala otevřít a tak poprosila mě.

Výsledek byl jasný.


Konec první série.


4.díl Princezny ze Schönbrunnu

6. října 2017 v 18:05 |  Přátelé, s.r.o.

Kdo by neměl rád oslavy. Alespoň já je miluju, tedy pokud je s kým slavit, důvod jako takový se vždycky najde. A pak ty přípravy. Zaberou nejvíc času a dost často také způsobí hurikán na účtu. A teď si představte, když se Vám sejdou hned dva velké důvody na oslavu, jako nám. Na poslední chvíli jsme se totiž rozhodli oslavit společně svatbu a narozeniny v jeden den.

Opět se musela sejít naše rada. Pamatuju si to jako dneska. Seděli jsme na terase, popíjeli kávu a nezávazně konverzovali o svatebních šatech, o svatebním i narozeninovém dortu, kdo komu půjde za svědka, jaké dary by si ženich s nevěstou a narozeninový oslavenec přál a v neposlední řadě, koho pozveme. Jak už název napovídá, svatba i narozeniny se konali na zámku ve Vídni, v Schönbrunnu. Teď Vás pravděpodobně napadne otázka proč zrovna Schönbrunn? Proč ne nějaký český zámeček? Protože Janička, stejně jako já, je velký snílek a Schönbrunn je místo, kde ji Richard požádal o ruku. Tak co by pro svou milovanou neudělal. A teď už víte, že připravovaná svatba byla pro Richarda a Janičku. A ta narozeninová oslava, ta byla pro změnu moje.

Dlouho jsme se nemohli shodnout na seznamu hostů. Přesto účast byla opravdu hojná. Kromě ženicha Richarda, nevěsty Janičky, svědka Alexe, svědkyně a oslavenkyně v mé podobě, tu byl ještě Pan Božský, Alexova krásná přítelkyně Erika, Petr se svým přítelem Jánem, Julie s dětmi, samozřejmě Janičky rodiče, moji rodiče a přátelé přátel. Prostě oslava, jak má být.

Součástí oslav bývají také nejrůznější překvapení.
První takové přišlo těsně před půlnocí a bylo pro mě. Když byla oslava v nejlepším, požádal mě Pan Božský, ať jdu s ním na chvíli ven. Aby to stálo za to, zavázal mi oči. Nic jsem neviděla a byla jsem odkázaná jen na něj. Asi si umíte představit můj strach, jít po schodech, nic nevidět a spolehnout se jen na toho, kdo Vás vede. Ale to překvapení za to stálo. Když mi Pan Božský rozvázal oči, myslela jsem, že se zblázním. Uprostřed kruhu ze svíček stálo nové SÚV v barvě lila, po kterém jsem tolik toužila. Znáte lepší způsob vyznání lásky? Možná ano, ale pro mě tohle bylo to nejhezčí.

A to druhé překvapení přišlo krátce po půlnoci. Richard nechal udělat speciální ohňostrojovou show jen pro Janičku v podobě srdcí.

Tak po tomhle dni, jsme si obě připadaly jako opravdové princezny.

3.díl Pan Božský a já

29. září 2017 v 10:17 |  Přátelé, s.r.o.

Každá z nás má představy o tom, jak by měl vypadat její budoucí partner. Například by měl být pohledný, mít reprezentativní zaměstnání, umět vařit, být romantický, mít vlastní názory a hlavně nebýt závislý na matce. Také by měl mít vlastní byt nebo dům a splnit nám každé přání. Měl by to prostě být ideál. Všechny ale víme, že realita je jiná.
I já si vysnila svého pana božského a přesto, že jsem byla doslova opilá představami o tom, kde všude bych ho mohla potkat, jak se do sebe zamilujeme na první pohled a jaký krásný život spolu budeme mít, po pár měsících snění přišlo kruté vystřízlivění. Prostě takový pan božský neexistuje, alespoň ne v téhle době a na téhle planetě.

Osud je ale nevyzpytatelný a stává se, že Vám v nečekanou chvíli přivede do života někoho, kdo Vám ho převrátí vzhůru nohama. Ano, hádáte správně. Do života se mi v naprosto nestřeženou chvíli přimotal i můj "Pan Božský."

Seznámili jsme se v jednom z rekreačních středisek na jižní Moravě, kde jsme se Richard, Janička, Alex a já rozhodli strávit letošní léto. Nejdřív jsme si mysleli, že je to náhoda, přeci jen potkat jednoho z nejlepších divadelních režisérů, to se nepoštěstí každému a obzvlášť mě, věčné smolařce. Až později jsme zjistili, že sem Pan Božský jezdí každé léto i se svým nejlepším kamarádem a jeho dětmi.

Prvních čtrnáct dní jsme kolem sebe jen chodili a občas se na sebe usmáli. Ještě štěstí, že oba máme tak skvělé přátelé, kteří se postarali o to hlavní. V areálu rekreačního střediska byla možnost zahrát si squash. Jelikož Pan Božský byl, teda pořád je, vášnivý hráč, nebylo zas tak těžké domluvit čtyřhru. On, já, Richard a Janička. S Alexem jsme nepočítali, od prvního dne naši rekreace neměl na volnočasové aktivity čas.

Těsně před začátkem hry přišla nejprve mě SMS od Janičky, že si při procházce vyvrtla kotník a v zápětí nato přišla SMS Panu Božskému, ve které se Richard moc omlouvá, ale z ničeho nic se mu udělalo špatně. Jasně, že jsme jim na to neskočili, tohle alibi bylo tak průhledný. Tak jsme si dali match, pak si zašli na sklenku vína, pobavili se na účet našich přátel a ruka byla v rukávě. Dnes společně vedeme vlastní divadlo a žijeme obyčejný, přesto krásný život.

Nebyli jsme ale jediný, koho trefil amorův šíp. Důvod, proč Alex neustále neměl čas, se jmenoval Erika, drobná italská dívka, do které se podle jeho slov, zamiloval na první pohled. A věřte nebo ne, s pravdou ven šli i Janička s Richardem.

A v dálce už zněly svatební zvony.

2.díl Krásy Slovenska

29. září 2017 v 10:15 |  Přátelé, s.r.o.


Dovolenou si většina z nás pojí s létem. Jenže co, když jste svobodní, nezávislí a můžete si dovolit odjet na dovolenou i v jinou roční dobu? Předpokládám, že by se to líbilo všem. Nicméně, takové štěstí nepotkalo mě, ale Janičku. Vlastně to ani nebyla dovolená v pravém slova smyslu.

Před půl rokem ji odmítl její tehdejší snoubenec se slovy: "Mrzí mě, co teď řeknu, ale ještě se necítím na další závazky, víš sotva jsem se vyhrabal z rozvodu a ještě nejsem připravený na další vážný vztah spojený se svatbou a dětmi". Sami uznejte, pokud by Vám někdo tak dlouho sliboval skoro až pohádkovou budoucnost, plnou štěstí, lásky a jiných obdobně krásných věcí, tak jako Janičky skoro snoubenec zlomilo by Vás to, natož holku, která po pár neúspěšných vztazích konečně doufala, že našla toho pravého.

Ne nadarmo se ale říká, že láska je slepá. Po tomto dost nešikovném odmítnutí se Janička zhroutila a my jsme věděli jen jedno, musí odsud rychle pryč, aby zapomněla. Jedinou spásou pro ni byl Petr a dlouhý odpočinek na Slovensku.

Dva týdny se nedělo nic zvláštního. Pomalu jsme si začali dělat starosti, jestli je všechno v pořádku. A právě ve chvíli, kdy chtěl Richard volat Petrovi, zazvonil telefon a Janička nám celá šťastná oznámila, že se tam seznámila s "fakt super chlapem" a tentokrát si je naprosto jistá, že je to ten pravý. Sami uznejte, jak jsme jí mohli rozmlouvat člověka, o kterém jsme jen věděli, že se jmenuje Tibor a je to podnikatel. Vždyť jsme ho znali jen z vyprávění a fotek. Mimochodem fešák. Sice jsme já, Richard a Alex měli strach, aby se zase něco nestalo, ale přáli jsme jim to. Takové štěstí si ta holka prostě zasloužila.

Kdo tehdy mohl vědět, co se stane? Jak už jsem zmínila, Tibor byl podnikatel. Nikdo však netušil, v čem podniká. A přesně to se opět Janičce stalo osudným. Když se po měsíci vrátila, čekali jsme, že bude odpočatá, plná energie a hlavně šťastná. A taky, že nám přiveze ukázat Tibora. Naše představy se opět nevyplnily. Ve dveřích se objevila životem vyřízená holka s novinami v ruce, ve kterých, jak jsme později zjistily, byl sice krátký, zato výstižný článek:
"Po více jak šesti letech, byl v okolí Bratislavy dopaden podnikatel Tibor K., který se podílel na obchodu s nebezpečným odpadem, dovezeným z Maďarska. V současné době je ve vyšetřovací vazbě. Jelikož to nebyl podnikatelův první prohřešek, hrozí mu trest odnětí svobody ve výši pěti let."

Po této nešťastné události Janička prohlásila, že definitivně končí s chlapama.

Kdyby jen tušila, co všechno pro ni ještě osud přichystal.

Kam dál