Listopad 2016

Hrobka smrti

8. listopadu 2016 v 18:17 | Suzanne25 |  Různé příběhy

Podzim 1895. Tři francouzští gentlemani, Daniel, Pascal a Bruno, seděli v Danielově starém paláci, který kdysi zdědil po svém bohatém strýci a klábosili nad sklenkou wisky a novinovým článkem, jehož nadpis zněl poněkud děsivě - Duchové hrobky smrti opět útočí. "Snad si nějaký pisálek nemyslí, že se budeme bát něčeho, co ani neexistuje," ušklíbl se ironicky Daniel. "Jen nech být, na každém novinovém článku je něco pravdy," oponoval mu Pascal. "A co se na ty duchy a hrobku smrti zajet podívat?" zeptal se Bruno, kterého odjakživa přitahovaly záhady a pokračoval, "navíc za chvíli je půlnoc, a jak všichni dobře víme, půlnoc je hodina duchů," usmál se potutelně Bruno, který moc dobře věděl, že tam, kam jde on, jdou i jeho dva kumpáni. Daniel šel tedy sehnat drožku.

Za deset minut dvanáct stanuli muži před hřbitovní branou, za kterou se v lehké mlze schovával posvátný kostel a několik málo hrobů. Bruno se nadšeně vrhnul na hřbitov, zatímco Daniel s Pascalem nedůvěřivě kráčeli za ním. "Pánové, nechci strašit, ale podívejte se, někdo tam je," otočil se s hrůzou v očích Bruno na své kamarády a ukázal směrem ke kostelu. Právě z něj kdosi vycházel a mlha ani tma mu na děsu neubraly. Když se postava dostala blíže k mužům, poznali v ní kostelníka Migela, který ještě před půlnocí kontroloval kostel. Mužům se velmi ulevilo, ovšem každému zvlášť, mezi sebou si přeci nebudou přiznávat, že je kostelník tak vyděsil. To však netušili, že za chvíli se všichni tři, stanou diváky daleko děsivější podívané. Pokračovali tedy dál. To, co je zaujalo tentokrát, nebyla postava ve tmě, ale poměrně zachovalá hrobka, ze které vycházela světle-modrá záře. "Nikdy v životě jsem tu hrobku neviděl," poznamenal, poměrně nejistým hlasem Daniel. "Pojďme ji prozkoumat blíže," navrhnul Bruno. "Je to dobrý nápad, pánové?" zalekl se Pascal. "Přeci nebudete věřit na strašidla," snažil se muže uklidnit Bruno a pokračoval, " nejspíš to bude jen banda výrostků," dokončil větu a vydal se za světlem. Daniel s Pascalem ho následovali. Nešlo však o bandu výrostků, jak se nakonec ukázalo. V samotném středu hrobky stál oltář, nad nímž se tyčily tři nemalé, dřevěné kříže. "Raději hrobku rychle opusťme," zašeptal ustrašeným hlasem Pascal. "Jistě jde jen o nejapný žert," řekl ironicky Daniel, zatímco Bruno ze sebe samým úžasem nedostal hlásky. Najednou se ozvala hrozná rána a neznámo odkud se v hrobce objevily tři záhadné postavy v černých hábitech.

Ráno, při obvyklé obhlídce hřbitova, našel kostelník tři mrtvá mužská těla, která v ruce držela dřevěné kříže se svými jmény. A po hrobce, jako by se slehla zem.