Leden 2017

Slyšíš ten zvuk?

6. ledna 2017 v 19:18 | Suzanne25 |  Téma týdne

Tentokrát jsem se rozhodla napsat téma týdne, tak trochu jinak a sice krátkou, zábavnou básní.


Co se to děje? Co je to za strašný zvuk?
No jo, to zas soused vrtá
a dělá při tom hrozný hluk.
Dům se třese v základech,
snad nebudeme muset bydlet zákopech.
Vyhodil i jističe,
v tu ránu jsou v háji všechny spotřebiče.
Sousedé se bouří,
jen soused kutil si vesele hýří,
jak pověsil poličku,
na jednu malou skobičku.

Být či nebýt sama sebou

6. ledna 2017 v 18:53 | Suzanne25 |  Různé příběhy
Jak je vůbec možné, že jsem už dávno dospělá, ale přitom se pořád přizpůsobuju životu druhých? Dělám věci, které dělají šťastné ostatní, ale mě ne, proč se to děje?
O smyslu svého života jsem začala přemýšlet teprve nedávno. Donutila mě tato okolnost ( a vím, že nejsem jediná, která řeší tento problém, takových je nás jistě víc) - jsem rok po škole a nemůžu najít vhodnou práci, posílám životopis, kam to jen jde, ovšem odpověď je vždy stejná, nepostoupila jste do dalšího kola, nebo se odpovědi nedočkám vůbec. Co teda budu dělat? Čím se uživím, když v podstatě skoro nic neumím, jen ťukat čísla do počítače? A není to v tom, že bych byla líná nebo se špatně učila. Vždyť můj životopis se neustále rozrůstá, ať už to jsou různé kurzy, odborné stáže nebo jazykové kurzy. Ale sami uznejte, co by po mě zbylo, kdybych celý život počítala mzdy, odpisy či jiné ekonomické výpočty, nebo razítkovala daňová přiznání?
Právě až spousta volného času mě přimělo opravdu popřemýšlet, "Čím bych chtěla být až vyrostu". Jedním z mých snů je vybudovat speciální veterinární kliniku a pomáhat zvířatům, první ale, jsem alergická na zvířata a nemám potřebné zkušenosti pro vedení podniku. Dalším mým snem je malá, tichá kavárnička ve francouzském stylu, jenže, nemám dostatek peněz a opět žádné zkušenosti s vedením podniku. Pak už zbývá jen třetí sen - ráda bych se stala spisovatelkou či si přivydělávala jako Copywritter. Psaní je to, co mě opravdu naplňuje, a je to povolání, které plní smysl mého života, a sice zanechat tu po sobě něco hmatatelného pro další generace, co by jednou řeklo, byla jsem tady a žila v téhle době. Ano, vím i o možnosti, že se nemusím jako spisovatelka uchytit, ale zase tak špatně psát nemůžu, když jsem dvakrát vyhrála spisovatelskou soutěž. Já vím, dvakrát to není nic moc, existuje spousta lidí, kteří už vydali několik knih, sbírek básní nebo napsali skvělý scénář k filmu či seriálu, ale pro mě jsou to malé střípky, které mě pohání dál a říkají mi, abych s tím, co mě opravdu baví, nepřestávala. Tak proč mě pořád někdo shazuje a říká, že tím se nikdy neuživím? Opravdu je takový přežitek, že lidé kteří mají vystudovanou ekonomickou školu, musí pracovat pouze v ekonomickém oboru? Pokud ano, asi je nejvyšší čas, abych se smířila s životem, ve kterém nic nedokážu, najdu si práci, která mě s největší pravděpodobností nebude bavit, hlavně když ostatní kolem mě budou šťastný.
Ale ne, pořád zapomínám, že je to můj život a jedině na mě záleží, pro kterou cestu se v životě rozhodnu. A pokud by to mělo být psaní, které mě opravdu baví, naplňuje a jsem šťastná, když dokážu napsat dobrý článek nebo příběh, asi bych měla dát sbohem všem, kteří mi nevěří.

Zakázaná láska

4. ledna 2017 v 19:48 | Suzanne25 |  Různé příběhy



První podzimní den. 22letá studentka psychologie Emma se poprvé opravdu zamilovala při návštěvě koňské farmy, ovšem ne do koní, ty miluje od mala, a jak skvěle na nich umí jezdí, ale do 30letého majitele farmy Michaela. Ani ona mu není lhostejná. O zamilovanosti z mladíkovi strany však nemůže být řeč, má totiž přítelkyni a syna. Jak se s touhle situací až do teď vždy láskou zklamaná Emma popere?


1. Emma to nechá plavat, vrátí se zpět do města, kde si najde muže bez závazků

2. Jako naschvál se Emmě nepodaří nastartovat auto a na Michaelovo pozvání zůstane na farmě dokud její auto nebude opět pojízdné



1. Ema to nechá plavat, vrátí se zpět do města, kde si najde muže bez závazků

Emma je velmi rozumné mladé děvče, které ví, že zamilovat se, je přirozená věc, kterou si projde každý člověk a dokud nevyznáme dotyčné osobě lásku z očí do očí, vlastně tím nikomu neublížíme. Ubližujeme tím jen sami sobě. A Emma si tohoto faktu byla moc dobře vědoma. Chvilky trápení, která tak dobře zná ze své minulosti, brzy vystřídaly chvilky radosti a štěstí. Jen, co se Emma vrátila do rodného města, potkala na fakultě velmi atraktivního asistenta profesora, kterého si nikdy předtím moc nevšímala, ale tentokrát z něj, při jedné z obvyklých přednášek, vyzařovalo něco, co Emmu naprosto očarovalo. Jak už to tak bývá, ani Emma nebyla asistentovi ukradená, a jen mezi námi, už od první přednášky ji tajně miloval a doufal, že si ho Emma jednou všimne. A Emma si opravdu všimla. Ještě ten večer vyrazili na společnou večeři. A Michael? Od té doby si na něj ani nevzpomněla. Aby také ano, když doma má, podle svých slov, toho nejlepšího muže na světě.



2. Jako naschvál se Emmě nepodaří nastartovat auto a na Michaelovo pozvání zůstane na farmě dokud její auto nebude opět pojízdné


Po prohlídce stájí je Emma, plná emocí, připravená odjet, jenže, její auto nechtělo nastartovat. Když Michael viděl, jak se trápí, nabídl ji, aby zůstala na farmě a sám se postará o to, aby byl její miláček opět v cajku. Jelikož je Emma slušně vychovaná dívka, nabídku neodmítne, ovšem to, co právě chudák cítí, by nepřála ani svému největšímu nepříteli. Nezapomínejme na to, že Emma je nešťastně zamilovaná do tohoto muže, jež má přítelkyni a dokonce i syna. Je však plně odhodlaná se Michaelovi přiznat. Druhý den, brzy ráno, probudil Emmu důvěrně známý zvuk. Když přistoupila k oknu, uviděla Michaela, svlečeného do půl těla, kterému se podařilo opravit Emmino auto. Ta s blaženým úsměvem na rtech vyběhla ven, aby Michaelovi poděkovala a nejen to. Skoro celou noc si přehrávala onen osudný rozhovor. Naneštěstí ze sebe dostala jen slovo děkuju. Proč naneštěstí? V tu chvíli se ze statku vyběhl Michaelův syn a běžel přímo k němu. V tu chvíli měla Emma jasno. Nemůže tak roztomilému chlapci rozbít rodinu. Hned po snídani si zabalila, poděkovala hostitelům za milé přijetí, nasedla do svého auta a odjela směr domov. Před Vánocemi téhož roku dostala krásný dopis ze statku ve kterém jí Michael vyznal svou lásku k ní. Na samém konci dopisu stála tato věta - "spolu sice nikdy nebudeme moc být, ale moc rád bych se stal tvým přítelem, kterému bude ctí pozvat tě v létě na prázdniny na statek".