Být či nebýt sama sebou

6. ledna 2017 v 18:53 | Suzanne25 |  Různé příběhy
Jak je vůbec možné, že jsem už dávno dospělá, ale přitom se pořád přizpůsobuju životu druhých? Dělám věci, které dělají šťastné ostatní, ale mě ne, proč se to děje?
O smyslu svého života jsem začala přemýšlet teprve nedávno. Donutila mě tato okolnost ( a vím, že nejsem jediná, která řeší tento problém, takových je nás jistě víc) - jsem rok po škole a nemůžu najít vhodnou práci, posílám životopis, kam to jen jde, ovšem odpověď je vždy stejná, nepostoupila jste do dalšího kola, nebo se odpovědi nedočkám vůbec. Co teda budu dělat? Čím se uživím, když v podstatě skoro nic neumím, jen ťukat čísla do počítače? A není to v tom, že bych byla líná nebo se špatně učila. Vždyť můj životopis se neustále rozrůstá, ať už to jsou různé kurzy, odborné stáže nebo jazykové kurzy. Ale sami uznejte, co by po mě zbylo, kdybych celý život počítala mzdy, odpisy či jiné ekonomické výpočty, nebo razítkovala daňová přiznání?
Právě až spousta volného času mě přimělo opravdu popřemýšlet, "Čím bych chtěla být až vyrostu". Jedním z mých snů je vybudovat speciální veterinární kliniku a pomáhat zvířatům, první ale, jsem alergická na zvířata a nemám potřebné zkušenosti pro vedení podniku. Dalším mým snem je malá, tichá kavárnička ve francouzském stylu, jenže, nemám dostatek peněz a opět žádné zkušenosti s vedením podniku. Pak už zbývá jen třetí sen - ráda bych se stala spisovatelkou či si přivydělávala jako Copywritter. Psaní je to, co mě opravdu naplňuje, a je to povolání, které plní smysl mého života, a sice zanechat tu po sobě něco hmatatelného pro další generace, co by jednou řeklo, byla jsem tady a žila v téhle době. Ano, vím i o možnosti, že se nemusím jako spisovatelka uchytit, ale zase tak špatně psát nemůžu, když jsem dvakrát vyhrála spisovatelskou soutěž. Já vím, dvakrát to není nic moc, existuje spousta lidí, kteří už vydali několik knih, sbírek básní nebo napsali skvělý scénář k filmu či seriálu, ale pro mě jsou to malé střípky, které mě pohání dál a říkají mi, abych s tím, co mě opravdu baví, nepřestávala. Tak proč mě pořád někdo shazuje a říká, že tím se nikdy neuživím? Opravdu je takový přežitek, že lidé kteří mají vystudovanou ekonomickou školu, musí pracovat pouze v ekonomickém oboru? Pokud ano, asi je nejvyšší čas, abych se smířila s životem, ve kterém nic nedokážu, najdu si práci, která mě s největší pravděpodobností nebude bavit, hlavně když ostatní kolem mě budou šťastný.
Ale ne, pořád zapomínám, že je to můj život a jedině na mě záleží, pro kterou cestu se v životě rozhodnu. A pokud by to mělo být psaní, které mě opravdu baví, naplňuje a jsem šťastná, když dokážu napsat dobrý článek nebo příběh, asi bych měla dát sbohem všem, kteří mi nevěří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 realitiocz realitiocz | 5. února 2017 v 22:58 | Reagovat

http://www.realitio.cz/

2 Kiwi Kiwi | 2. května 2017 v 12:35 | Reagovat

Mám to vlastně celkem podobně, až na to, že ještě studuji. Mým snem by bylo založit bistro/kavárnu/cukrárnu, ale nemám finance ani vzdělání. Taky jsem chtěla být spisovatelkou, chtěla jsem psát články a věnovat se literatuře. Nakonec studuji přírodovědný obor a po škole bych mohla skončit v laboratoři. O (ne)smyslu života občas vážně přemýšlím. Chybí mi jasný cíl. Mám ale vůli pracovat a získat si život, který chci, tak snad to vyjde. To samé přeji i tobě. Když člověka naplňuje cokoli, co za sebou zanechává nějakou pozitivní stopu, má snad dobré vyhlídky do budoucna. :)

3 bydlenkabublicka bydlenkabublicka | Web | 28. května 2017 v 16:50 | Reagovat

Jasně že být !
Podívej se na mě-jsem originál každým coulem a i když to nikoho nezajímá, já samu sebe zbožňuji a to přece stačí !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama