Zkáza (ne)potopitelné lodi

10. července 2017 v 17:19 |  Různé příběhy

Související obrázek

Panika, pláč dětí, křik mužů a žen, strach o vlastní životy, zima, tma a nakonec děsivé ticho. I tak by se dala popsat noc ze 14. na 15. dubna 1912, kdy došlo k největší lodní katastrofě v dějinách lidstva. Všichni si mysleli, že je nepotopitelný. Nikoho by tehdy ani ve snu nenapadlo, že to bude jeho první a poslední plavba zároveň. Řeč je o největším a nejluxusnějším parníku 20. století, TITANICU. Byla to pouhá náhoda nebo mu byl do vínku dán přesně takový osud?

Na začátku byl nápad
Roku 1909 zahájila stavbu, tehdy největšího osobního parníku, loděnice Harland & Wolff v Belfastu na základě objednávky společnosti White Star Line.
Duchovním otcem Titanicu se stal William James Pirrie (nejprve učen u loďařské a strojírenské firmy Harland & Wolff, později společník a ještě později prezident celé společnosti), na jehož podnět byla původně zahájena stavba 3 lodí (Olympic, Titanic a Gigantic, později přejmenovaný na Britannic). Ač se to zdá nemožné, sám Pirrie se plavby na Titanicu nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů. Nešťastná náhoda? Nebo snad věděl o něčem, díky čemuž se bál být na palubě?
31. května 1911 byl Titanic poprvé spuštěn na vodu. Před samotnou plavbou byla loď podrobena více než 2000 prohlídek, které neodhalily žádné technické závady a tak 10. dubna 1912 se Titanic vydal na svou první plavbu ze Southamptonu do New Yorku.
Celkový počet pasažérů činil kolem 2227 osob (přesný počet osob není znám), včetně posádky. Kapitánem plavby se stal tehdy 62letý Edward Smith, jehož plavba na Titanicu měla být poslední před důchodem.

Ledovec před přídí
Po čtyřech dnech a několika hodinách plavby se Titanic ocitá v ledovcovém poli Atlantického oceánu. I přesto, že hrozba srážky s ledovcem je veliká a loď dostává několik varovných zpráv od okolních lodí, kapitán velí plout nejvyšší rychlostí dál. Poté, co většina cestujících, včetně samotného kapitána ulehá ke spánku, hlídka v pozorovacím stanovišti (takzvaném vraním hnízdě) na předním stožáru, zahlídne jakýsi předmět blížící se k lodi. Jelikož byla noc a hlídka neměla k dispozici dalekohledy, nedokázali na takovou vzdálenost určit onen blížící se předmět. Spustili proto poplach, jenže loď byla v tak těsné blízkosti ledovce, že havárii prostě nešlo zabránit a to i přes příkaz stočit loď na pravobok.
Trup pravoboku byl proražen a loď se pomalu začala plnit vodou. O necelé tři hodiny se nad Titanicem a více než 1500 pasažéry, včetně posádky a kapitána, zavírá voda. Nastává až děsivé ticho. Druhý den ráno připlouvá na místo neštěstí parník Carpathie a přeživší nešťastníky dopravuje do New Yorku.

Záhadný kapitán i posádka bez vybavení
Byť je Titanic opředen spoustou otázek a nejrůznějších záhad, tou největší stále zůstává chování tehdejšího kapitána lodi, Edwarda Smithe. Ten, jakožto zkušený námořník musel počítat i s variantou, že se na naplánované trase mohou vyskytovat ledovcová pole, což by mohlo značně ohrozit loď i cestující. Naplánoval Smith tuto trasu úmyslně? Někteří svědci tvrdí, že kapitán nebyl během plavby zcela při vědomí, za čímž mohlo být alkoholové opojení a tím pádem, nebyl schopný velet. Souvisí s tím také jeho rozkaz, vydaný těsně po nárazu, aby loď nezastavovala, ale jela dál? A jak je možné, že dalekohledy pro hlídku v pozorovacím stanovišti zůstaly zamčené ve skřínce, od které měl klíče důstojník, který vůbec nenastoupil na palubu?

Záchranné čluny jen pro někoho?
Velkou záhadou také zůstávají záchranné čluny, ve kterých se zachránilo pouhých 705 cestujících z původního počtu 2227. Počítal snad někdo se záchranou jen těch nejbohatších? Na Titaniku bylo celkem 20 záchranných člunů, což odpovídalo, tehdejším platným námořním předpisům. Při potápění bylo na vodu spuštěno pouze 14 záchranných člunů. Nabízí se otázka, co zbylých 6 člunů? Nestihly je včas spustit? A jak je možné, že některé čluny byly spouštěny na vodu poloprázdné?

Technické selhání nebo dílo Ďábla?
Podle svědeckých výpovědí, plula loď takovou rychlostí, že by ani ten nejzručnější kormidelník nemohl zabránit blížícímu se nebezpečí. Odborníci se shodují na tom, že kdyby Titanic, byť ve velké rychlosti, najel na ledovec přímo, poškození by nebylo tak velké, jako když se na poslední chvíli snažil ledovci vyhnout, čímž došlo k proražení pravoboku, naplnění komor několika hektolitry vody a k následnému potopení. I zde se nabízí otázka, jak mohlo dojít k takovému poškození lodi, když při téměř 2000 prohlídkách nikdo nenašel žádné technické závady? A nebo je jednoduše nechtěl najít?

A co Californian?
Spousta nezodpovězených otázek zůstává také ohledně chování tehdejšího kapitána lodi Californian, Stanleyho Lorda. Úřední zprávy totiž tvrdí, že s největší pravděpodobností nemuselo dojít k tolika ztrátám na životech, pokud by se kapitán Lord zachoval, tak jak měl. Důstojník Boxhall z Titanicu uvedl ve své výpovědi, že v místě, kde došlo ke srážce, viděl ve vzdálenosti 5 až 6 mil světla jiné lodi. Ale byla to opravdu Californian? Svou roli v případu Californian sehrál i radista Evans, který dostal od kapitána Lorda příkaz, aby zavolal Titanic a oznámil, že Californian kvůli ledovcům stojí. Hlavní radista Titaniku Phillips právě hovořil s vysílací stanicí na mysu Race a Evansovi měl údajně odpovědět, aby držel zobák. Po půlnoci zaznamenala hlídka Californienu světelné efekty a jelikož se nikdo z Titanicu nehlásil, považovali je za rozmar boháčů v podobě ohňostroje. Jak se tedy měl kapitán Lord zachovat, když nevěděl, co se na Titanicu opravdu děje?


Je možné, že pravda navždy zůstane pohřbená v Atlantském oceánu. Ať už za potopením, nepotopitelného Titanicu stálo cokoliv, nepřestává fascinovat svět ani po sto letech od tragické katastrofy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama