Září 2017

Úvod

Pátek v 17:34 Přátelé, s.r.o.

Jak správně charakterizovat slovo přítel? Přítel je ten, kdo Vám podá pomocnou ruku, ve chvíli, kdy to nejvíc potřebujete. Přítel je někdo, s kým můžete sdílet svá tajemství. Je to prostě člověk, se kterým je Vám dobře. A pokud těch "pravých" přátel poznáte víc, je to nevýslovné štěstí.
I já za svůj poměrně krátký život poznala mnoho lidí, které bych ještě před několika měsíci označila za své opravdové přátele. Jenže opak je pravdou. Jistě znáte situaci, kdy od Vás někdo něco potřebuje a Vy to děláte v domnění, že Vám to dotyčná osoba jednou oplatí. Bohužel ve chvíli, kdy tu pomoc potřebujete, obrátí se k Vám všichni zády. Tedy až na ty opravdové přátelé, kteří zůstanou ať se děje cokoliv.

Jmenuju se SUZAN a tohle je příběh těch, kterým i po letech mohu hrdě říkat PŘÁTELÉ.

První koho si vezmu na paškál, je moje nejlepší kamarádka JANA (ale všichni jí říkáme Janička), se kterou se známe už celých 8 let. Poznaly jsme se na střední, kam Janička přestoupila poté, co se i s rodiči přestěhovala z Jižní Moravy do Jižních Čech. Pravdou je, že ze začátku jsme se moc nemusely, ale jak šel čas a my se poznávaly, nějak jsme se naladily na stejnou notu a dneska o sobě víme takřka všechno. Myslím, že zlomovým okamžikem se stala situace, kdy její rodiče odjeli za prací do Švýcarska, těsně před maturitami a to na pouhý rok. Jenže z jednoho roku se stalo období nekonečna. Kdy se objeví, neví nikdo. Možná to neví ani oni sami. Ale jak se říká, v nouzi poznáš přítele. I když to v životě nemá jednoduché, stejně, jako my ostatní, pořád je pozitivně naladěná. Prostě fajn holka, kterou beru, jako svoji ségru.

Další koho bych Vám ráda představila, je RICHARD. Dobrák od kosti. Nikdy Vám neodmítne pomoc. Prostě další skvělej člověk. Ani jeho život nešetřil. V 18letech utekl z domova, protože nechtěl převzít po rodičích statek, který leží nedaleko d Vídně, ale chtěl se stát kriminalistou. Díky člověku, který ho přivedl k policii a vždy mu byl velkou oporou, vydržel Richard u policie 20 let. Tuhle práci nadevše miloval až do chvíle, kdy mu cestu zkřížila, jeho nynější exmanželka a bývalá modelka Julie, se kterou ho pojí dva synové a dcera. Ta údajně není jeho, ale Richardovi na tom nesejde, miluje jí, ať už je pravda kdekoliv.

Třetím a de facto posledním členem je ALEX. O něm je těžké něco říct. Je to takový novodobý Don Juan. I přesto, že na něj ženy letí, zůstává svobodným mládencem. Vysvětlení je prosté. Nerad se váže. Prostě ke svému životu potřebuje svobodu. Ale i tak je to skvělý parťák do pohody i nepohody. Jediné co bych mu vytknula, jsou ty jeho pochybné kšefty, s jeho nejlepším kamarádem Viktorem. Naštěstí teď už tolik neobchoduje a dokonce se nám v poslední době zdá jako by začal přehodnocovat své priority. Kdo ví, třeba jednou potká tu, se kterou ještě rád půjde k oltáři.

Ještě chybí představit Petra, což je Richardův bratranec, který žije na Slovensku a je to gay. K nám jezdí vždy na Vánoce a Velikonoce a ty dobroty, které vždy doveze s sebou.

A v neposlední řádě Vás jistě zajímá, jak bydlíme. Jako jedna velká rodina v jednom velkém domě, kde každý máme svůj vlastní pokoj. Společná je jen kuchyň, koupelna a obývák.

A tolik o té naší rodině-nerodině.

1. díl Milostný čtyřúhelník

Pátek v 17:34 Přátelé, s.r.o.

Vztahy. Každý s nimi máme své zkušenosti. A jak správně tušíte, neminulo to ani nás. Jak by mohlo. Dvě svobodné ženy, jeden rozvedený muž a jeden nenapravitelný muž, pod jednou střechou. Vlastně jen zázrakem se nestalo nic tragického.

První, kdo se začal párovat, jsme byli Richard a já. Bylo nám spolu dobře, až na každý druhý víkend v měsíci. Ty výhradně patřily jeho dětem. Sami uznejte, že vymyslet takový program, který by zabavil dva 10leté hyperaktivní kluky a skoro roční holčičku je pro někoho, kdo s dětmi nemá žádné zkušenosti takřka nemožné. A Janička s Alexem se vždy uměli vytratit v pravou chvíli. Tím také začal jejich vztah. Jak už jsem ale psala v úvodu, Alex ke svému životu potřebuje svobodu, takže, když na něj Janička vyrukovala se svatbou, zbaběle zdrhnul a ze vztahu nakonec nebylo nic. U mě a u Richarda to také nemělo dlouhého trvání, jenže nám nepokazily vztah svatební zvony, ale jeho děti. Neuměla jsem to s nimi a přesně toho využívali. Dnes jsou naštěstí už dost velcí na to, aby mě vnímali jako autoritu.

První pokusy nevyšly a tehdy jsme se shodli, že být přátelé, je pro nás stejně lepší.

Jenže neuplynul ani měsíc a i přes vztahy s jinými lidmi, které vždy dopadly katastrofálně, jsme se zase tak nějak začali párovat. Možná to bylo i tím začínajícím jarem. Tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet to já a Alex a Janička s Richardem. Tyhle vztahy vypadly dost nadějně. Dokonce to vypadalo, že už tehdy šel Alex do sebe a bude z nás skvělý pár. Bohužel nám to klapalo jen v posteli. Takže ani tohle nevyšlo.

Zato o Janičce s Richardem jsme nepochybovali. Rozdávali kolem sebe tolik štěstí. Bohužel ani takový krásný vztah nezaručuje štěstí nadosmrti. Za jejich rozchodem nestály Richardovi děti, ty na rozdíl ode mě měli Janičku rádi a poslouchali ji. Tentokrát za to mohla Richardova bývalá manželka Julie, které se nelíbilo, že jejich děti vychovává taková nějaká.

Zajímavé na všech našich milostných vztazích je, že jsme se vždy rozešli v dobrém, ať už za tím stálo cokoliv. Pravda, panovalo mezi námi nepatrné dusno, ale naschvály v podobě připínáčků na židlích nebo pavouků v botách jsme si rozhodně nedělali. Spíš to trochu připomínalo hru na tichou poštu. Jenže i taková hra má někde konec.

A tak jsme nakonec uzavřeli dohodu, že zůstaneme jen přátelé.