Září 2017

3.díl Pan Božský a já

29. září 2017 v 10:17 Přátelé, s.r.o.

Každá z nás má představy o tom, jak by měl vypadat její budoucí partner. Například by měl být pohledný, mít reprezentativní zaměstnání, umět vařit, být romantický, mít vlastní názory a hlavně nebýt závislý na matce. Také by měl mít vlastní byt nebo dům a splnit nám každé přání. Měl by to prostě být ideál. Všechny ale víme, že realita je jiná.
I já si vysnila svého pana božského a přesto, že jsem byla doslova opilá představami o tom, kde všude bych ho mohla potkat, jak se do sebe zamilujeme na první pohled a jaký krásný život spolu budeme mít, po pár měsících snění přišlo kruté vystřízlivění. Prostě takový pan božský neexistuje, alespoň ne v téhle době a na téhle planetě.

Osud je ale nevyzpytatelný a stává se, že Vám v nečekanou chvíli přivede do života někoho, kdo Vám ho převrátí vzhůru nohama. Ano, hádáte správně. Do života se mi v naprosto nestřeženou chvíli přimotal i můj "Pan Božský."

Seznámili jsme se v jednom z rekreačních středisek na jižní Moravě, kde jsme se Richard, Janička, Alex a já rozhodli strávit letošní léto. Nejdřív jsme si mysleli, že je to náhoda, přeci jen potkat jednoho z nejlepších divadelních režisérů, to se nepoštěstí každému a obzvlášť mě, věčné smolařce. Až později jsme zjistili, že sem Pan Božský jezdí každé léto i se svým nejlepším kamarádem a jeho dětmi.

Prvních čtrnáct dní jsme kolem sebe jen chodili a občas se na sebe usmáli. Ještě štěstí, že oba máme tak skvělé přátelé, kteří se postarali o to hlavní. V areálu rekreačního střediska byla možnost zahrát si squash. Jelikož Pan Božský byl, teda pořád je, vášnivý hráč, nebylo zas tak těžké domluvit čtyřhru. On, já, Richard a Janička. S Alexem jsme nepočítali, od prvního dne naši rekreace neměl na volnočasové aktivity čas.

Těsně před začátkem hry přišla nejprve mě SMS od Janičky, že si při procházce vyvrtla kotník a v zápětí nato přišla SMS Panu Božskému, ve které se Richard moc omlouvá, ale z ničeho nic se mu udělalo špatně. Jasně, že jsme jim na to neskočili, tohle alibi bylo tak průhledný. Tak jsme si dali match, pak si zašli na sklenku vína, pobavili se na účet našich přátel a ruka byla v rukávě. Dnes společně vedeme vlastní divadlo a žijeme obyčejný, přesto krásný život.

Nebyli jsme ale jediný, koho trefil amorův šíp. Důvod, proč Alex neustále neměl čas, se jmenoval Erika, drobná italská dívka, do které se podle jeho slov, zamiloval na první pohled. A věřte nebo ne, s pravdou ven šli i Janička s Richardem.

A v dálce už zněly svatební zvony.

2.díl Krásy Slovenska

29. září 2017 v 10:15 Přátelé, s.r.o.


Dovolenou si většina z nás pojí s létem. Jenže co, když jste svobodní, nezávislí a můžete si dovolit odjet na dovolenou i v jinou roční dobu? Předpokládám, že by se toovole líbilo všem. Nicméně, takové štěstí nepotkalo mě, ale Janičku. Vlastně to ani nebyla dovolená v pravém slova smyslu.

Před půl rokem ji odmítl její tehdejší snoubenec se slovy: "Mrzí mě, co teď řeknu, ale ještě se necítím na další závazky, víš sotva jsem se vyhrabal z rozvodu a ještě nejsem připravený na další vážný vztah spojený se svatbou a dětmi". Sami uznejte, pokud by Vám někdo tak dlouho sliboval skoro až pohádkovou budoucnost, plnou štěstí, lásky a jiných obdobně krásných věcí, tak jako Janičky skoro snoubenec zlomilo by Vás to, natož holku, která po pár neúspěšných vztazích konečně doufala, že našla toho pravého.

Ne nadarmo se ale říká, že láska je slepá. Po tomto dost nešikovném odmítnutí se Janička zhroutila a my jsme věděli jen jedno, musí odsud rychle pryč, aby zapomněla. Jedinou spásou pro ni byl Petr a dlouhý odpočinek na Slovensku.

Dva týdny se nedělo nic zvláštního. Pomalu jsme si začali dělat starosti, jestli je všechno v pořádku. A právě ve chvíli, kdy chtěl Richard volat Petrovi, zazvonil telefon a Janička nám celá šťastná oznámila, že se tam seznámila s "fakt super chlapem" a tentokrát si je naprosto jistá, že je to ten pravý. Sami uznejte, jak jsme jí mohli rozmlouvat člověka, o kterém jsme jen věděli, že se jmenuje Tibor a je to podnikatel. Vždyť jsme ho znali jen z vyprávění a fotek. Mimochodem fešák. Sice jsme já, Richard a Alex měli strach, aby se zase něco nestalo, ale přáli jsme jim to. Takové štěstí si ta holka prostě zasloužila.

Kdo tehdy mohl vědět, co se stane? Jak už jsem zmínila, Tibor byl podnikatel. Nikdo však netušil, v čem podniká. A přesně to se opět Janičce stalo osudným. Když se po měsíci vrátila, čekali jsme, že bude odpočatá, plná energie a hlavně šťastná. A taky, že nám přiveze ukázat Tibora. Naše představy se opět nevyplnily. Ve dveřích se objevila životem vyřízená holka s novinami v ruce, ve kterých, jak jsme později zjistily, byl sice krátký, zato výstižný článek:
"Po více jak šesti letech, byl v okolí Bratislavy dopaden podnikatel Tibor K., který se podílel na obchodu s nebezpečným odpadem, dovezeným z Maďarska. V současné době je ve vyšetřovací vazbě. Jelikož to nebyl podnikatelův první prohřešek, hrozí mu trest odnětí svobody ve výši pěti let."

Po této nešťastné události Janička prohlásila, že definitivně končí s chlapama.

Kdyby jen tušila, co všechno pro ni ještě osud přichystal.

1.díl Milostný čtyřúhelník

29. září 2017 v 10:06 Přátelé, s.r.o.

Vztahy. Každý s nimi máme své zkušenosti. A jak správně tušíte, neminulo to ani nás. Jak by mohlo. Dvě svobodné ženy, jeden rozvedený muž a jeden nenapravitelný muž, pod jednou střechou. Vlastně jen zázrakem se nestalo nic tragického.

První, kdo se začal párovat, jsme byli Richard a já. Bylo nám spolu dobře, až na každý druhý víkend v měsíci. Ty výhradně patřily jeho dětem. Sami uznejte, že vymyslet takový program, který by zabavil dva 10leté hyperaktivní kluky a skoro roční holčičku je pro někoho, kdo s dětmi nemá žádné zkušenosti takřka nemožné. A Janička s Alexem se vždy uměli vytratit v pravou chvíli. Tím také začal jejich vztah. Jak už jsem ale psala v úvodu, Alex ke svému životu potřebuje svobodu, takže, když na něj Janička vyrukovala se svatbou, zbaběle zdrhnul a ze vztahu nakonec nebylo nic. U mě a u Richarda to také nemělo dlouhého trvání, jenže nám nepokazily vztah svatební zvony, ale jeho děti. Neuměla jsem to s nimi a přesně toho využívali. Dnes jsou naštěstí už dost velcí na to, aby mě vnímali jako autoritu.

První pokusy nevyšly a tehdy jsme se shodli, že být přátelé, je pro nás stejně lepší.

Jenže neuplynul ani měsíc a i přes vztahy s jinými lidmi, které vždy dopadly katastrofálně, jsme se zase tak nějak začali párovat. Možná to bylo i tím začínajícím jarem. Tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet to já a Alex a Janička s Richardem. Tyhle vztahy vypadly dost nadějně. Dokonce to vypadalo, že už tehdy šel Alex do sebe a bude z nás skvělý pár. Bohužel nám to klapalo jen v posteli. Takže ani tohle nevyšlo.

Zato o Janičce s Richardem jsme nepochybovali. Rozdávali kolem sebe tolik štěstí. Bohužel ani takový krásný vztah nezaručuje štěstí nadosmrti. Za jejich rozchodem nestály Richardovi děti, ty na rozdíl ode mě měli Janičku rádi a poslouchali ji. Tentokrát za to mohla Richardova bývalá manželka Julie, které se nelíbilo, že jejich děti vychovává taková nějaká.

Zajímavé na všech našich milostných vztazích je, že jsme se vždy rozešli v dobrém, ať už za tím stálo cokoliv. Pravda, panovalo mezi námi nepatrné dusno, ale naschvály v podobě připínáčků na židlích nebo pavouků v botách jsme si rozhodně nedělali. Spíš to trochu připomínalo hru na tichou poštu. Jenže i taková hra má někde konec.

A tak jsme nakonec uzavřeli dohodu, že zůstaneme jen přátelé.

Úvod

15. září 2017 v 17:34 Přátelé, s.r.o.

Jak správně charakterizovat slovo přítel? Přítel je ten, kdo Vám podá pomocnou ruku, ve chvíli, kdy to nejvíc potřebujete. Přítel je někdo, s kým můžete sdílet svá tajemství. Je to prostě člověk, se kterým je Vám dobře. A pokud těch "pravých" přátel poznáte víc, je to nevýslovné štěstí.
I já za svůj poměrně krátký život poznala mnoho lidí, které bych ještě před několika měsíci označila za své opravdové přátele. Jenže opak je pravdou. Jistě znáte situaci, kdy od Vás někdo něco potřebuje a Vy to děláte v domnění, že Vám to dotyčná osoba jednou oplatí. Bohužel ve chvíli, kdy tu pomoc potřebujete, obrátí se k Vám všichni zády. Tedy až na ty opravdové přátelé, kteří zůstanou ať se děje cokoliv.

Jmenuju se SUZAN a tohle je příběh těch, kterým i po letech mohu hrdě říkat PŘÁTELÉ.

První koho si vezmu na paškál, je moje nejlepší kamarádka JANA (ale všichni jí říkáme Janička), se kterou se známe už celých 8 let. Poznaly jsme se na střední, kam Janička přestoupila poté, co se i s rodiči přestěhovala z Jižní Moravy do Jižních Čech. Pravdou je, že ze začátku jsme se moc nemusely, ale jak šel čas a my se poznávaly, nějak jsme se naladily na stejnou notu a dneska o sobě víme takřka všechno. Myslím, že zlomovým okamžikem se stala situace, kdy její rodiče odjeli za prací do Švýcarska, těsně před maturitami a to na pouhý rok. Jenže z jednoho roku se stalo období nekonečna. Kdy se objeví, neví nikdo. Možná to neví ani oni sami. Ale jak se říká, v nouzi poznáš přítele. I když to v životě nemá jednoduché, stejně, jako my ostatní, pořád je pozitivně naladěná. Prostě fajn holka, kterou beru, jako svoji ségru.

Další koho bych Vám ráda představila, je RICHARD. Dobrák od kosti. Nikdy Vám neodmítne pomoc. Prostě další skvělej člověk. Ani jeho život nešetřil. V 18letech utekl z domova, protože nechtěl převzít po rodičích statek, který leží nedaleko d Vídně, ale chtěl se stát kriminalistou. Díky člověku, který ho přivedl k policii a vždy mu byl velkou oporou, vydržel Richard u policie 20 let. Tuhle práci nadevše miloval až do chvíle, kdy mu cestu zkřížila, jeho nynější exmanželka a bývalá modelka Julie, se kterou ho pojí dva synové a dcera. Ta údajně není jeho, ale Richardovi na tom nesejde, miluje jí, ať už je pravda kdekoliv.

Třetím a de facto posledním členem je ALEX. O něm je těžké něco říct. Je to takový novodobý Don Juan. I přesto, že na něj ženy letí, zůstává svobodným mládencem. Vysvětlení je prosté. Nerad se váže. Prostě ke svému životu potřebuje svobodu. Ale i tak je to skvělý parťák do pohody i nepohody. Jediné co bych mu vytknula, jsou ty jeho pochybné kšefty, s jeho nejlepším kamarádem Viktorem. Naštěstí teď už tolik neobchoduje a dokonce se nám v poslední době zdá jako by začal přehodnocovat své priority. Kdo ví, třeba jednou potká tu, se kterou ještě rád půjde k oltáři.

Ještě chybí představit Petra, což je Richardův bratranec, který žije na Slovensku a je to gay. K nám jezdí vždy na Vánoce a Velikonoce a ty dobroty, které vždy doveze s sebou.

A v neposlední řádě Vás jistě zajímá, jak bydlíme. Jako jedna velká rodina v jednom velkém domě, kde každý máme svůj vlastní pokoj. Společná je jen kuchyň, koupelna a obývák.

A tolik o té naší rodině-nerodině.