1. díl Milostný čtyřúhelník

Pátek v 17:34 |  Přátelé, s.r.o.

Vztahy. Každý s nimi máme své zkušenosti. A jak správně tušíte, neminulo to ani nás. Jak by mohlo. Dvě svobodné ženy, jeden rozvedený muž a jeden nenapravitelný muž, pod jednou střechou. Vlastně jen zázrakem se nestalo nic tragického.

První, kdo se začal párovat, jsme byli Richard a já. Bylo nám spolu dobře, až na každý druhý víkend v měsíci. Ty výhradně patřily jeho dětem. Sami uznejte, že vymyslet takový program, který by zabavil dva 10leté hyperaktivní kluky a skoro roční holčičku je pro někoho, kdo s dětmi nemá žádné zkušenosti takřka nemožné. A Janička s Alexem se vždy uměli vytratit v pravou chvíli. Tím také začal jejich vztah. Jak už jsem ale psala v úvodu, Alex ke svému životu potřebuje svobodu, takže, když na něj Janička vyrukovala se svatbou, zbaběle zdrhnul a ze vztahu nakonec nebylo nic. U mě a u Richarda to také nemělo dlouhého trvání, jenže nám nepokazily vztah svatební zvony, ale jeho děti. Neuměla jsem to s nimi a přesně toho využívali. Dnes jsou naštěstí už dost velcí na to, aby mě vnímali jako autoritu.

První pokusy nevyšly a tehdy jsme se shodli, že být přátelé, je pro nás stejně lepší.

Jenže neuplynul ani měsíc a i přes vztahy s jinými lidmi, které vždy dopadly katastrofálně, jsme se zase tak nějak začali párovat. Možná to bylo i tím začínajícím jarem. Tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet to já a Alex a Janička s Richardem. Tyhle vztahy vypadly dost nadějně. Dokonce to vypadalo, že už tehdy šel Alex do sebe a bude z nás skvělý pár. Bohužel nám to klapalo jen v posteli. Takže ani tohle nevyšlo.

Zato o Janičce s Richardem jsme nepochybovali. Rozdávali kolem sebe tolik štěstí. Bohužel ani takový krásný vztah nezaručuje štěstí nadosmrti. Za jejich rozchodem nestály Richardovi děti, ty na rozdíl ode mě měli Janičku rádi a poslouchali ji. Tentokrát za to mohla Richardova bývalá manželka Julie, které se nelíbilo, že jejich děti vychovává taková nějaká.

Zajímavé na všech našich milostných vztazích je, že jsme se vždy rozešli v dobrém, ať už za tím stálo cokoliv. Pravda, panovalo mezi námi nepatrné dusno, ale naschvály v podobě připínáčků na židlích nebo pavouků v botách jsme si rozhodně nedělali. Spíš to trochu připomínalo hru na tichou poštu. Jenže i taková hra má někde konec.

A tak jsme nakonec uzavřeli dohodu, že zůstaneme jen přátelé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 shark shark | Pondělí v 16:43 | Reagovat

Těším se na další díly :-D jen tak dál, bavíš mě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama