Říjen 2017

5.díl Jeho nebo jeho?

13. října 2017 v 18:05 Přátelé, s.r.o.

Říká se, že děti jsou zázrak. Kdo je má, ten by o tom klidně mohl napsat román. Kdo je nemá, neví, o jaké štěstí v životě přichází. A pak jsou tu ti, kteří se o dítě teprve pokouší a ti, kteří ho už dokonce očekávají. Také se říká, že matka je vždy jistá, ovšem u otce to zas tak jisté není. Tahle moudra bych si klidně mohla odpustit, kdyby se nám vyhnul problém kolem zatím nenarozeného dítěte, které čekala Janička s ...................... otcem zatím neznámým.

Ale vraťme se ke dni, kdy jsme se tuhle (ne)šťastnou událost dozvěděli.

Jako každé ráno jsme všichni, včetně našich partnerů, seděli u snídaně a vedli nenucenou konverzaci. Z ničeho nic se Janičce udělalo zle a zkolabovala. Hned jsme volali sanitku a nepřáli si nic jiného, než aby byla v pořádku. A právě v nemocnici to všechno začalo. Po několika hodinách strávených na nemocničním kafi, byla Janička propuštěna s tím, že musí hodně odpočívat. Víc nám doktor neřekl, později jsem zjistila proč. Lékaři z vyšetření krve zjistili, že je Janička těhotná. Ta jim ale zakázala o tom mluvit. Lékařské tajemství je lékařské tajemství, i když se jedná o takovouhle krásnou diagnózu.
Janička neumí a nikdy neuměla lhát, takže to, že něco není v pořádku, jsem na ní poznala hned, jak vyšla z ordinace.

Když pak všichni odešli za svými povinnostmi a my zůstaly sami doma, se slzami v očích se mi přiznala, že je těhotná. Tohle nebyly slzy štěstí, ty u ní vypadají jinak, tohle byly slzy bolesti. Když jsem se jí snažila uklidnit řečmi, jaké štěstí jí s Richardem potkalo, vyhrkla ze sebe, že neví, kdo je otcem toho dítěte. Prý to může být Richard nebo taky Alex. Navíc se mi ještě přiznala, že přemýšlí o potratu. A já jí pro změnu slíbila, že se pokusím přijít na nějaké řešení a zatím nikomu nic neřeknu.

Těch pár dní bylo utrpení. Janičky odmítavé chování nejvíc ubližovalo Richardovi, který to nechápal. Až jednou v noci jsem dostala nápad.
Janička řekne Richardovi, že spolu čekají dítě. Po jeho narození necháme tajně udělat testy otcovství a bez ohledu na výsledek, který bude stejně jen pouhou informací, bude otcem Richard, ať se děje cokoliv.

O šest měsíců později přišel na svět Matyáš. Všichni jsme z toho malého človíčka byli unešení. I přes tu euforii, tu stále visela jedna otázka. Jak jsme se na začátku dohodli, nechali jsme tajně udělat testy otcovství. Janička držela v ruce obálku, kterou se neodvažovala otevřít a tak poprosila mě.

Výsledek byl jasný.


Konec první série.


4.díl Princezny ze Schönbrunnu

6. října 2017 v 18:05 Přátelé, s.r.o.

Kdo by neměl rád oslavy. Alespoň já je miluju, tedy pokud je s kým slavit, důvod jako takový se vždycky najde. A pak ty přípravy. Zaberou nejvíc času a dost často také způsobí hurikán na účtu. A teď si představte, když se Vám sejdou hned dva velké důvody na oslavu, jako nám. Na poslední chvíli jsme se totiž rozhodli oslavit společně svatbu a narozeniny v jeden den.

Opět se musela sejít naše rada. Pamatuju si to jako dneska. Seděli jsme na terase, popíjeli kávu a nezávazně konverzovali o svatebních šatech, o svatebním i narozeninovém dortu, kdo komu půjde za svědka, jaké dary by si ženich s nevěstou a narozeninový oslavenec přál a v neposlední řadě, koho pozveme. Jak už název napovídá, svatba i narozeniny se konali na zámku ve Vídni, v Schönbrunnu. Teď Vás pravděpodobně napadne otázka proč zrovna Schönbrunn? Proč ne nějaký český zámeček? Protože Janička, stejně jako já, je velký snílek a Schönbrunn je místo, kde ji Richard požádal o ruku. Tak co by pro svou milovanou neudělal. A teď už víte, že připravovaná svatba byla pro Richarda a Janičku. A ta narozeninová oslava, ta byla pro změnu moje.

Dlouho jsme se nemohli shodnout na seznamu hostů. Přesto účast byla opravdu hojná. Kromě ženicha Richarda, nevěsty Janičky, svědka Alexe, svědkyně a oslavenkyně v mé podobě, tu byl ještě Pan Božský, Alexova krásná přítelkyně Erika, Petr se svým přítelem Jánem, Julie s dětmi, samozřejmě Janičky rodiče, moji rodiče a přátelé přátel. Prostě oslava, jak má být.

Součástí oslav bývají také nejrůznější překvapení.
První takové přišlo těsně před půlnocí a bylo pro mě. Když byla oslava v nejlepším, požádal mě Pan Božský, ať jdu s ním na chvíli ven. Aby to stálo za to, zavázal mi oči. Nic jsem neviděla a byla jsem odkázaná jen na něj. Asi si umíte představit můj strach, jít po schodech, nic nevidět a spolehnout se jen na toho, kdo Vás vede. Ale to překvapení za to stálo. Když mi Pan Božský rozvázal oči, myslela jsem, že se zblázním. Uprostřed kruhu ze svíček stálo nové SÚV v barvě lila, po kterém jsem tolik toužila. Znáte lepší způsob vyznání lásky? Možná ano, ale pro mě tohle bylo to nejhezčí.

A to druhé překvapení přišlo krátce po půlnoci. Richard nechal udělat speciální ohňostrojovou show jen pro Janičku v podobě srdcí.
Tak po tomhle dni, jsme si obě připadaly jako opravdové princezny.