Září 2018

5. díl Viktor

12. září 2018 v 19:52 Přátelé, s.r.o. II.

Každý zločin má být po zásluze potrestán. Co když, ale nemá policie dost důkazů, aby našla pachatele a příslušné správní orgány se postaraly o jeho trest? Co je pravdy na tom, že bez těla není zločin? A je vůbec možné skrýt před svým okolím tak hrůzné tajemství?

Viktora Baumana znáte už z předchozího vyprávění. Pro ty, kdo jsou zapomětlivější připomenu, že Viktor je Alexův obchodní partner z Berlína. Dost často se u nás objevuje bez předchozího ohlášení a jeho návštěvy většinou nekončí dobře. Kdybychom jen tušily, jaké následky bude mít jeho poslední návštěva.

Ten večer jsme se rozhodli, že si všichni uděláme hezký večer a vyrazili jsme ven do jedné luxusní restaurace na večeři. V průběhu večera přišla Alexovi SMS zpráva. Do té doby, jinak zábavný a pozorný společník zblednul, vstal od stolu, omluvil se a odešel, aniž by nám řekl, kam. Protože jsme o něj měli strach, zaplatili jsme a vyrazili ho hledat. Možná, kdybychom jeli hned domů, nestalo by se to, co se stalo. Bohužel nás nenapadlo, že by si Alex mohl s někým sjednat schůzku doma a hledali ho po celém městě.

To, co jsme viděli, když jsme přijeli domů, jen tak z paměti nevymažeme.
Na zemi v předsíni ležel muž v kaluži krve a nad ním stál Alex se zakrváceným kuchyňským nožem v ruce. Tím mrtvým byl Viktor. Střídavě jsme se dívali na sebe a na Viktora. Alex se nám se slzami v očích snažil vysvětlit, co se vlastně stalo.
Ti dva se krátce předtím, než jsme přijeli, pohádali. Viktor přijel z Berlína, aby z Alexe dostal polovinu peněz z jejich posledního obchodu. Problém byl v tom, že to byl černý obchod a stejně tak zinkasované peníze nebyly čisté. Když mu Alex odmítnul dát jeho podíl, rozhodnul se Viktor jít na policii a všechno přiznat, on totiž neměl co ztratit. V tu chvíli si Alex uvědomil, že by Viktor nedostal do problémů jen jeho, ale také jeho bývalou přítelkyni Eriku a jejich dceru Vivien, které měli na onom obchodu také jistý podíl. V afektu popadl nůž, který ležel na kuchyňské lince, v předsíni ještě stihnul Viktora zastavit a několikrát ho bodnul do břicha.

Richarda v tu chvíli napadla jen jedna věc. Viktor nemá nikoho, kdo by ho postrádal, takže odvezeme tělo do Černého lesa a tam ho zakopeme. Tohle tajemství zůstane navždy jen mezi námi. Bude těžké s tím žít, ale když budeme držet spolu, zvládneme to. A přesně to jsme také udělali.

První dny byly samozřejmě nejtěžší. Museli jsme dávat pozor hlavně na Alexe, který měl z nás čtyř největší výčitky a každou chvíli se chtěl jít udat na polici. A samozřejmě pro nás pro všechny bylo nejtěžší chovat se normálně před Adamem.

I když jsme všichni věděli, že jako dřív, už to nikdy nebude, zhruba po půl roce, když se nic nedělo, jsme se oklepali a vrátili k celkem normálnímu životu.
Proto mě velmi překvapil Adam, který jednou večer přišel domů s tím, že měl příšerný den. Když jsem se z něj pokoušela dostat podrobnosti, prozradil mi, že v Černém Lese našli dělníci během likvidace škod po vichřici mrtvolu, která je podle patologa stará asi tak půl roku.

A naše noční můra začala znovu ožívat.


Konec druhé série.


4. díl Adam (Pan Božský číslo 2)

12. září 2018 v 19:50 Přátelé, s.r.o. II.

Říká se, že pravá láska je napořád.

Přesně tak to vypadalo ještě minulý rok v létě, když jsem konečně potkala svého Pana Božského, nebo jsem si to alespoň myslela. Možná si na tu story ještě pamatujete.

Tak, jako s létem skončí teplé dny a začne se ochlazovat, stejné to bylo i s naším vztahem. Naprosto přesně si pamatuju ten den, kdy k nám do divadla přišla policie se zatykačem na Pana Božského. Později se ukázalo, že peníze, které jsme dostávaly na chod divadla od státu, si ulíval na tajný účet v zahraničí. A tohle byla poslední kapka mé trpělivosti a i přesto, že mě Pan Božský ujišťoval, že s tím nemá nic společného, důkazy hovořily jasně proti němu. A výrok soudu? Odnětí svobody na 4 roky nepodmíněně.

Jelikož tohle nebyl jeho první prohřešek, kterého se za dobu trvání našeho vztahu dopustil, rozhodla jsem se vztah ukončit, zavřela jsem jinak krachující divadlo a rozhodla se definitivně skončit s chlapama.
Jak už to ale bývá, cesty osudu jsou spletité a když se pro něco rozhodnete, většinou to dopadne opačně, než jste si naplánovali.

Takže ani mé rozhodnutí definitivně skončit s chlapama úplně nevyšlo a osud mi cestu zkřížil Panem Božským číslo 2 (policista z oddělení vražd, Adam).

Naše první setkání ale neproběhlo úplně hladce. Nebudu to zdržovat zbytečnostmi, prostě jsem mu trochu ťukla auto. Ale on, jako gentleman se zachoval naprosto ukázkově. Vyměnili jsme si čísla pojistek, telefonní čísla a za čtrnáct dní jsme šli na první rande, které oproti prvnímu setkání skončilo na výbornou. Po pár dalších skvělých schůzkách, které na sebe nenechaly dlouho čekat, následovalo představení Adama přátelům a náš vztah mohl být prohlášen za oficiální. Jasně, že nám to všichni přáli, jen na Alexovi bylo znát, že trochu žárlí.

Já to ale nevnímala, protože s Adamem mi bylo vážně dobře.

Nikdy by mě proto nenapadlo, že před tak skvělým člověk budu muset skrývat hrůzné tajemství.

3. díl Vivien

12. září 2018 v 19:48 Přátelé, s.r.o. II.

Neděje se jen návrat ztracených synů, ale i návrat ztracených dcer. A právě jednu takovou, už skoro dospělou, nám osud připlet do cesty.

Deštivé sobotní odpoledne přímo lákalo ke strávení v posteli s romantickým filmem. Nesměli bychom to být my, kterým se bohužel klidné chvíle vyhýbají.

Hned v prvních minutách filmu se do mého pokoje přiřítila Janička, celá bílá jako smrt, s tím, abych hádala, kdo přišel na návštěvu. Myslela jsem si, že přijel Petr, jehož příjezdy se nikdy neobejdou bez vtípků. Jenže to nebyl Petr. V obýváků seděla opálená, mladičká bruneta. Když jsem se Janičky potichu zeptala, kdo to je, odpověděla mi, že Vivien, Alexova dcera. Zůstala jsem stát jako opařená, Alex nikdy nemluvil o tom, že má dceru. Teď už se nedivím, že Janička vypadala jako by byla pět minut po smrti. Ať už to byla pravda nebo ne, snažili jsme se k té dívce chovat hezky a každou chvíli jsme uháněli Alexe i Richarda, ať se co nejdřív vrátí domů z města, protože máme návštěvu, u které by měl být hlavně Alex.

Když se ti dva konečně vrátili, nestačili jsme se divit, kolik informací jsme se od té dívky dozvěděli. Především se prokázalo, že Vivien je skutečně Alexova a Eričina dcera. Na to, jak byl jejich vztah nezvykle dlouhý, skončil stejně, jako ty ostatní, hádkou a rozbitým nádobím. Bohužel pro Alexe byl tohle první vztah, ze kterého vzešel potomek.

Mimo jiné se nám Vivien přiznala, že nemá kde bydlet, protože se před cestou sem pohádala s matkou, která jí samozřejmě o jejím otci napovídala jen to nejhorší. A zkuste zastavit tvrdohlavou holku, která chce znát pravdu za každou cenu.

Tak jsme jí ubytovali u nás s tím, že se alespoň lépe pozná se svým otcem a Alex pro změnu lépe pozná svojí dceru, o které do dnešního dne neměl ani ponětí. A protože ani Erika není úplně bez citu, netrvalo dlouho a osobně se přijela své dceři omluvit s tím, že o ní měla strach a nechce, aby jí vlastní dcera nenáviděla, jenom proto, že sama se stále nepřenesla přes rozchod s Alexem. Ještě ten den si to všichni tři vyříkali.

A my byli rádi, že alespoň jeden příběh skončil šťastně.

2. díl Martin

12. září 2018 v 19:46 Přátelé, s.r.o. II.

Možná jste si všimli, že naší rodinu-nerodinu spojuje jedna věc - OSLAVY. Koneckonců jste se o tom, mimo jiné mohli přesvědčit v povídce "Princezny ze Schönbrunnu," kde jsme v jeden den oslavili svatbu Janičky s Richardem a zároveň moje narozeniny. Ano, oslavy máme opravdu rádi, protože se vždy sejdeme s těmi, na kterých nám záleží.

Na oslavu, která nás čekala tentokrát, jsme se ale moc netěšili.

O našem rodinném příteli Petrovi (bratranec Richarda), jsem se zmiňovala jen okrajově na začátku mého vyprávění. Proto jen připomenu, že Petr je interní lékař, pracující a žijící na Slovensku a jeho cílovou skupinou jsou muži. Na to, že je Petr, co se týče svých budoucích partnerů velmi vybíravý, jsme si už zvykli a nikdy jsme neměli problém přijmout jeho momentálního přítele. Ten, kterého nám přivedl představit tentokrát byl slovenský herec, Martin K. Jeho obličej mi byl povědomý, ale rozhodně ne proto, že to byl herec. Pak jsem si vzpomněla na jeden novinový článek. Trefa. Onen Martin K. excelovat v jedné drogové kauze z 90. let minulého století, která ovšem byla smetena soudem ze stolu jen proto, aby neublížila tehdy vysoce postaveným osobám. A jak jsem správně usoudila, Petr o jeho temné minulosti neměl nejmenší ponětí.

Moje nenávist vůči němu vystoupila na samí vrchol ve chvíli, kdy nám Petr oznámil, že za měsíc vstoupí do registrovaného partnerství, jehož oslava se bude konat na zámku v Schönbrunnu, kam jsme všichni srdečně zváni. Zároveň Petr požádal Richarda, zda by mu šel za svědka a Martin se pokusil zlanařit Alexe, který by mu po pár panácích snesl i modré z nebe. Charisma mu prostě nechybělo. Bohužel má odtažitost od Martina nebyla během návštěvy k nepřehlédnutí, proto jsem musela jít s pravdou ven, hned, jak ti dva odjeli. Všichni čtyři jsme si slíbili, že se o tomhle faktu Petr nesmí dozvědět, neboť by mu to zlomilo srdce. Nešlo si nevšimnout jejich vzájemné zamilovanosti.

Měsíc utekl jak voda. Stáli jsme v sále Schönbrunnského zámku, kde úředník pronášel slavností řeč ke svatebčanům a já se pořád nedokázala srovnat s tím, že Martin bude od teď součást rodiny.

Kdybych jen věděla, že se pro nás stane do budoucna tak důležitým, chovala bych se k němu jinak.